Září je ve školce časem začátku, zvykání si na odloučení od rodičů, na novou partu kamarádů.

Osvojení si starých a nových pravidel.

Hned od prvního dne  se děti učily písničku Kamarád a povídaly  si o tom, kdo je a co to znamená být kamarádem.

Hráli se hry na zapamatování jmen. Malý Kulíšek si děti pořád pletl a tak jsme mu je stále opakovali.Zkoušeli jsme poznat kamaráda i se zavázanýma očima. Hra měla velký úspěch a poznávání se dařilo.

V ranním kruhu se učíme zvládat číselnou řadu. Počítáme stisk nebo přelet Kulíška. Zjišťujeme, které děti nám do školky nedorazily.

Po několik dní nám honila máma Kulíšková malého Kulíška po kruhu, nechtělo se mu do školky. Říkal nám proč a některé děti zjistily, že to mají podobně jako on. Honička Kulíšků nám všem pomohla  mít hned po ránu dobrou náladu a zahnat případný stesk po rodičích. Když Kulíšek zjistil, že je to ve školce prima povedlo se mu několikrát chytit mámu, aby ho už nemusela honit.

Po zabydlení v Cípu, jsme začali pracovat na mapě. Naše školka je patronem lesa pod Hradištěm v rámci projektu Čisté město http://www.eckralupy.cz/clanky.php?page=soutez_ Jako patroni se zúčastníme s dětmi soutěže patronů. Úkolem je vyrobit mapu. Pracovali jsme na ní celý týden kreslili, fotili, ukazovali, chodili. Zda je mapa funkční ozkoušely děti společně s rodiči ve čtvrtek 21.9. Průvodci (učitelé) měli školeni Bozp a děti se vydaly do lesa se 4 rodiči. Jelikož se vrátili v pořádku do Cípu. Můžeme prohlásit mapu za ozkoušenou a dobře fungující.:-)

Slunečné dny lákají ven spousty hmyzu a tak  jsou kelímkové lupy u dětí ve velké oblibě. Svítilo  slunce a Skalky byly suché. Chodili jsme na ně lézt a malovat. Cestou jsme si natrhali šípky a pak se ve školce pil šípkový čaj s medem. K tomu všemu se zpívala písnička báby kořenářky.

Na dětmi známé místo U loupežníka  si děti společně s Maruškou prostříhaly novou cestičku, takže se opět dostaneme k ohništi. U Strompírka jsme objevili sršání hnízdo. Hlídá ho víla Sršenka za ní se již nesmí chodit.

V lese rostou houby, hlavně bedly. Sbíráme ty s roztaženými klobouky, zbytek monitorujeme a čekáme. U Dymáčků měli v sobotu 16 bedlích řízků. V lese nejsou žádné mochmůrky a tak je páteční skupina vyráběla z papíru. děti použily svoji výbavu lepidla z batůžku, kdo neměl půjčil si. Učíme se tím zeptat se, půjčit, poděkovat, vyčkat. Bezva příležitost.

Postupem času se přidala další píseň Když si kamarád. Děti skvěle dokážou vymýšlet nové zvuky společně s pohybem. Nejvíce jsme zvládli 5 zvuků během jedné písně.

Učíme se pracovat s atlasem. Určujeme podle něj houby. Zkoušíme i mobilní aplikaci. Jdeme s dobou.  Navlékání jeřabin na drátek se stalo oblíbenou činností, některé holčičky si domů nesly několik srdcí.  V lese zbylo po Ronje hodně domečků, některé jsou jen naše staré opravené. Jeden suprový přibyl v úvoze nad Cípem. Děti si ho velmi oblíbily.

Navíc u něj byl objeven sírovec. Bohužel nebyl sebrán do košíku, ale roznošen po lese (viz. obrázek vpravo).

Předškoláci pracovaly do svých notýsků. Psaly písmeno A. Spočítali co našli. Uvolňovali ručky při kreslení a hlídali správný úchop. Poslouchali, vyprávěli. Vše můžete vidět na vyžádání v Papánku ve skříni. V Hajánku se opět čte Kočičí král a Z deníku kocoura Modroočka.

Ve středeční skupině se vyskytla Neposluchajda. Velmi nakažlivá dětská nemoc.  Naštěstí se podařilo dětem se z ní vyléčit. Nikdo jiný to totiž nemůže udělat. Medicína je na tuto nemoc krátká.

Posvícenský týden byl letos bez svatého Václava. Koláčů byla hojnost a děti si užily i pohostinnost všech třech domácností. 

Děkujeme za pozvání a všem za donesení surovin.

Tak to bylo o dětech a s dětmi za září. Jsme rádi, když jim září oči nad tou krásou a divy, co nám všem příroda každý den v lese chystá. Těšíme se z jejich úsměvů a jásáme nad jejich nápady. Radujeme se z jejich pokroků v samostatnosti.  Snažíme se jim pomoct žít společně  a být sebou samými.  A to nás baví.

Děkujeme:  Za vodu, co pro nás nosíte.

Vozík, který ráno ochotně odvážíte.

Podporu, kterou ve vás máme.

Důvěru, kterou v nás máte.

Mám pocit, že jsme v lese jako doma! 🙂 

Blanka Dymáčková