S Kulíškem jsme propojeni téměř od jeho začátku a s našima třema holčičkama nám to vydalo už na 9 let. Neumím si představit, že by moje děti chodily jinam. Po celou dobu tu prostupuje laskavý přístup k rodičům i dětem, velká podpora při řešení různých menších i větších problémů a to i v rodině, ne jen v době školky. Tým pedagogů je perfektně vybudován, neustále se vzdělává a je otevřen novým přístupům, novým nápadům a je tím takový „živý“, nezkostnatělý.
Moje děti přijaly za vlastní, že normální je být venku a to většinu dne. Počasí nemusí být nikdy překážkou a každé se dá využít ke hrám nebo poznávání přírody jinak. Tohle bych sama se svými dětmi během běžného týdne nedokázala.
Líbí se mi skromnost, se kterou děti využívají ke hrám přírodu a nepotřebují barevné super hračky nebo techniku. I to, že oblečení musí být hlavně funkční, ale už nezáleží na značce nebo designu. Učí se přemýšlet ekologicky a v širším pojetí. Je to základ, na který pak může navázat dobrá škola a rozvíjet tak novou generaci dětí, která v dospělosti bude k přírodě mít mnohem bližší a užší vztah, než má mnohdy ta naše.
Jako veliký přínos pak v téhle školce vidím budování mezilidských vztahů. Děti se učí spolu hezky komunikovat, naslouchat, umět říct svůj názor nebo své pocity, ale respektovat i druhé. Způsob, jakým i průvodci s dětmi komunikují je úžasný a velmi laskavý a respektující. Přesto děti velmi dobře vede k dodržovaní pravidel a nastavování i respektování hranic.
Velkým kladem je pro mne úžasná komunita rodičů. Vznikají tu přátelství, která v různých formách přetrvávají i po tom, co děti odrostou ze školkových let. Možnost sdílet své myšlenky či aktivity s lidmi podobně nastavenými je velmi obohacující a pro spokojený život pro mne dost zásadní. Jsem moc vděčná, že jsme tohle svým dětem mohli dopřát a považuji to za jednu z nejlepších investic, které jsme v životě uskutečnili.
Klára Šlehoferová (rodič):
Do LMŠ Kulíšek nastoupil náš syn po několikaměsíčním docházení do lesního klubu Vajíčko, který jsme brali jako adaptaci na nové prostředí a lidi. Už Vajíčko bylo velmi přívětivé a laskavé. Syn se velmi ostýchal, a tak bylo velmi vstřícné, že ho nikdo k ničemu nenutil. Mohl se začlenit podle svých možností.
A ve školce se krása rozjela hned v září. Po prvních dvou školkových dnech s doprovodem zvládl být od třetího dne celý den bez rodiny, vyzvedávali jsme ho spokojeného, vybouřeného a usměvavého. Postupně se seznámil s ostatními dětmi, dospělí ve školce tento proces velmi podporovali, stejně jako celkovou adaptaci nováčků. A společně zažívali hry, poznávání, bádání, ale také první lesní a přírodní výzvy – déšť, vítr, někdy studené ruce a nutnost říct si o pomoc. Byly i slabé chvilky, kdy nás nechtěl pustit do práce, kdy chtěl být jen s námi, ale to jemu i nám pomohli školkoví dospělí zvládnout. Za uplynulý 3/4rok udělal ohromný pokrok v samostatnosti a je radost to pozorovat, protože se to děje velmi přirozeným způsobem. Každé dítě v Kulíšku dostane takovou podporu, jakou potřebuje.
V Kulíšku si vážím především hluboce lidského přístupu. Jak k dětem, tak k dospělým. Je mi potěchou duše syna vyzvedávat, na jedné straně pro to dětské objetí, na straně druhé zde vládne uvolněná atmosféra a je radost tam se všemi být. Ráda pozoruji, jak dospělí s respektem a laskavostí mluví s dětmi, jak umí vymezit hranice, jak se nad nikým nikdo nepovyšuje, nekritizuje, ale podporuje a posiluje. Jak se spolu všichni učí mluvit otevřeně a s respektem.
Jsem vděčná, že se syn může rozvíjet v prostředí, kde mu okolí věří, kde se nebojí říct o pomoc, kde ho učí pracovat s jeho emocemi. Kde je v lese a přirozeně tak poznává i takové situace, které musí překonat, když např. prší, nebo se mu nechce ze spacáku zase ven. Kde se lidská duše může rozletět po lese/světě, aby se ve správný čas vrátila ke společnému setkání. Děkuji.