V jednom indiánském příběhu se vypráví o kmeni, kde dospívající dívky a chlapce vyslal náčelník kmene na vysokou horu nad táborem. Vraceli se postupně tentýž den co vyrazili, nikdo z nich nevyšplhal až na samý vrchol. Každý přinesl náčelníkovi rostlinku, kterou nalezl na místě, kam až došel. Jen jediný chlapec se vrátil až druhý den. Nenesl nic, protože na vrcholu hory již nic nerostlo. Jeho oči však zářily zvláštním světlem, hlubokou vnitřní radostí a uspokojením. Došel až na vrchol hory a nesl si s sebou neopakovatelný zážitek. Podmanivý východ slunce nad nádhernou krajinou indiánské země.  Tak nějak vznikl náš přechodový rituál pro předškoláky. Již několik let vyráží na horu Říp. Nejde o žádné výkony, ceny a odměny. Jde o to zažít spolu s kamarády výstup na legendy opředenou horu. Na horu na kterou se díváme z našich školkových Skalek, kam běžně chodíme na vycházky s dětmi během celého roku. Zažít něco jedinečného, společného. Letos předškolákům pršelo, foukalo, ale nevzdali to. S Maruškou a Efkou vylezli až na vrchol. Zážitků měli mnoho. O ty se pak kulíšci podělil v zázemí s Blankou, na sovím sněmu. Jsou připraveni.